Výstava betlémů

Petr Holub (11/2003)

Expozice je umístěna v prvním patře obecního hostince "U Kryštofa" ( ve dvou třídách bývalé školy) přímo pod dřevěným kostelíkem uprostřed vesnice. Zde je možno spatřit více než dvacet betlémů nebo jejich částí. Od miniaturních až po obrovské, jež zabírají dvě desítky metrů čtverečních. Nejstarší pochází už z roku 1846. Je tu k vidění asi polovina původního Müllerova betlému v orientálním stylu a část tyrolského betlému Franze Pohla. Ten býval mechanický a nyní je postupně uváděn do pohybu. K vidění je tu  například tzv. cikorkový betlém, jehož figurky se nacházely v cikorce v době adventu, králický, betlémy dřevěné, keramické a pohyblivé. Velice zajímavý je Jírův venkovní betlém měřící šestnáct metrů na délku. Vytvořil jej v roce 1999 světoznámý malíř Josef Jíra. Stojí pod širým nebem naproti hostinci  "U Kryštofa" avšak pouze v prosinci od začátku adventu do tří králů v lednu.  

 Upozornění: Poslední prohlídka 30 minut před koncem otevírací doby

Trocha historie

Před druhou světovou válkou mělo Kryštofovo Údolí dva tisíce obyvatel. K její slávě a bohatství pomohly zdejší proslavené betlémy. Podle pamětníků nebyly jesličky v období kolem Vánoc jen ve dvou maximálně ve třech chalupách. Tradici přerušily válka a komunistické období.

Betlémářská tradice se zde datuje od roku 1870. Tehdy se stavěly betlémy v takzvaném tyrolském stylu, což znamená, že krajina ( plastika ) byla středoevropská, včetně vegetace a zvířat.

Otec zdejšího nejznámějšího betlémáře Franze Pohla Josef koupil pár prvních papírových figurek v libereckém podloubí. Na jejich zadní straně je podpis malíře a rok 1862. Namaloval je Jakob Ginzel, skvělý liberecký portrétista, prapředek cestovatele a podivína Gustava Ginzela, jenž proslavil sám sebe Hnojovým domem na Jizerce v Jizerských horách.

Největšího rozkvětu dosáhlo zdejší betlémářství mezi dvěma válkami. Podle kronikářských záznamů a vzpomínek pamětníků bylo v obci se dvěma tisíci obyvateli šest betlémů o velikosti kolem šestnácti metrů čtverečních a čtyři větší než 35 metrů čtverečních. Detailnější popis nejznámějších betlémů najdete zde.  Mimo to byly betlémy o adventu v každé rodině. V jedné chalupě měli betlém dokonce na posteli. Prkna měli položená přes čela a na nich figurky, krajinu a jesličky. Když šli večer spát, zalezli pod betlém. Ráno zastali peřiny a přistavili ke dveřím pokladnu.

Kvalitativní zlom v pojetí zdejších betlémů nastal v roce 1928. Tehdy sem přijel betlémář Oskar PRADA z Mimoně a vyprávěl Franzi Pohlovi a Josefu Müllerovi ( ti měli největší jesličky a neustále spolu soupeřili ) že existují betlémy, které se dělají podle skutečných reálií Jeruzaléma. V obci se do té doby stavěly jen betlémy v tzv. tyrolském stylu.

Oba přátelé si nechali z Mnichova poslat brožuru " Das Heilige Land in Wort und Schrift " ( Svatá země slovem i obrazem) a podle fotografií z ní začali stavět stavby a krajinu v orientálním stylu. Oba poté zajeli do Rumburka, kde bydlel a pracoval slavný řezbář žitavské kotliny Antonín Müller. U něj si objednali figurky. Sedlák Müller osmnácticentimetrové, truhlář Pohl o pět centimetrů menší. Ty tvořily základ dvou nejslavnějších meziválečných betlémů

Na betlémy se o adventu jezdili na saních dívat lidé z Turnova, Liberce i německých měst Žitavy a Budyšína. V obci existovalo mezi válkami to, čemu se dnes říká turistický průmysl. Například sedlák Josef Müller měl podle účetních knih z betlémů značné příjmy. Tvořily neuvěřitelnou třetinu všech jeho zisků z brambor, česneku a dalších plodin.

Po druhé světové válce byla většina obyvatel z Kryštofova Údolí odsunuta. Dva největší betlémáři Pohl a Müller také. V kdysi prosperující vesnici zbyly jen prázdné domy, některé z nich nechalo dokonce ministerstvo obrany zbourat, aby se v nich prý nemohli usídlit záškodníci a špióni. Tehdy paní Gertruda Antošová začala betlémy snášet na půdu  školy. Na místech, kam je uklidila, se zbytky betlémů dožily lepších časů a staly se základem dnešní expozice.

Zdroje:

Betlémy by měly malé vesnici navrátit předválečnou slávu (Severočeské noviny 16.12.1999)

Vzpomínky Franze Pohla ( Rudolf Scholze)